Květinová sféra

Petra Nováková – Duchovní komunikace s Květinovou sférou

Spojené síly světla, prosím, co je to za sféru – Květinová sféra? Jaký má význam? Děkuji. (Duchovní komunikace z 29. 10. 2011)

Květinová sféra: „Ano, můj původ i význam se prozatím zdá být zahalen tajemstvím. A přesto jsem lidstvo provázela jeho vývojem. Jsem částí Přírody. Z ní jsem vzešla. Pomáhala jsem lidem zprostředkovat spojení s Přírodou. Prostřednictvím pozemských květin jsme byly lidstvu stále na blízku. A přinášely harmonii do jeho životů. Říkám my, protože součástí Květinové sféry jsou Květinové víly, které ve květech sídlily. Je o tom i mnoho pohádek.

Květiny se přizpůsobovaly lidem, stejně jako se lidé přizpůsobovali jim. Zkrášlovaly jejich příbytky, mnohdy je však dokonce tvořily. Květy mají velkou moc. Nesou v sobě velkou sílu, jejíž část je vnímat hlavně v době květu, na jaře. Tato síla přecházela i na lidské bytosti a umožňovala jim tvořit. Tvořit v souladu s Přírodou. A vznikala pak stejně krásná a harmonická díla, jaké v té nejvyšší dokonalosti můžeme spatřit právě a jedině v přírodě. A aniž si to lidstvo uvědomuje, mnoho moderních vynálezů vzniká právě na základě inspirace z Přírody.

Příroda je velkou matkou, odvěkou učitelkou lidstva. Lidstvo si jen spletlo role. Nechce být již žákem, ale chce diktovat. To, co se naučilo, chce využívat. Zpřetrhalo dávné spojení přírodou a mnozí ho teď pracně hledají. Lidstvo chce pouze brát, nikoli dávat. Proto síla Přírody i všech jejích složek, tedy i mě, Květinové sféry a bytostí v ní žijících, zůstala lidstvu na dlouhou dobu odepřena. Příroda místo pomoci naopak dlouhé věky využívala  svou sílu na obranu proti lidem. Dávné spojenectví se rozpadlo.

Našim úkolem je všem bytostem, které jsou připravené opět se učit, ukázat, jak vše fungovalo dříve a jak může fungovat dnes. Příroda však už nedává bez zpětné pozitivní vazby. Bez vstřícnosti, která by měla z lidských bytostí vycházet. Bez vzájemné úcty pramenící z nezištné pomoci Přírodě. Bez respektování Přírody a nabídnutí pomocné ruky. Která však netahá, nenutí, nedrtí, pouze kráčí ve věčném, neměnném souladu vedle. Tiše a pokorně připravena pomoci, připravena vyslyšet volání Přírody. A připravena Přírodu následovat.“   

© Petra Nováková, říjen 2011